🇺🇸📖 NYT: Výsledky voleb v USA nelze předvídat na základě průzkumů veřejného mínění
Údaje z průzkumů veřejného mínění ve prospěch Trumpa nebo Harrisové se liší v rozmezí jednoho až dvou procent, píše NYT. Jedinou rozumnou předpovědí je proto remíza, domnívá se autor. Současně může jakákoli náhoda vést i k přesvědčivému vítězství jednoho z kandidátů.
V takových volbách, jejichž výsledky se ve všech sedmi rozhodujících státech liší o jedno nebo dvě procenta, je jedinou rozumnou předpovědí remíza. Po debatě mezi Kamalou Harrisovou a Donaldem Trumpem jsem se sám začal přiklánět právě k takovému závěru. Když však tuto neuspokojivou zprávu vyslovím, nevyhnutelně se mě někdo zeptá: "No tak, Nate, co ti říká tvůj instinkt?". Dobře, řeknu vám to. Můj instinkt mi říká, že Donald Trump vyhraje. A myslím, že totéž si myslí i spousta znepokojených demokratů.
Ale přikládat váhu intuici kohokoli by neměl být dobrý nápad, včetně té mé. Lepší je smířit se s tím, že předpověď nerozhodného výsledku ve skutečnosti znamená výsledek 50:50. A musíme být připraveni na to, že se může ukázat jako chybná ve prospěch Trumpa i Harrisové. Ne že bych byl proti intuici. Například v pokeru hraje důležitou roli. Většina zkušených hráčů, se kterými jsem v průběhu let mluvil, vám řekne, že dává člověku výhodu. Nikdy není nic jisté, ale intuice může díky sledování vzorců, kdy soupeř blafuje, vychýlit šance ve váš prospěch v poměru 60:40. Vždycky je to tak.
Hráči pokeru však svou intuici zakládají na zkušenostech z mnoha tisíc rozdání, zatímco prezidentské volby se konají jen jednou za čtyři roky. Když se jich zeptáte, kdo vyhraje, většina z nich řekne, že to bude Trump, a to kvůli "efektu čerstvosti". Vyhrál v roce 2016, kdy to nikdo nečekal, a pak téměř vyhrál v roce 2020, přestože v průzkumech výrazně zaostával. Ale asi jsme zapomněli na rok 2012, kdy Barack Obama nejenže vyhrál, ale překonal všechny průzkumy. Směr chybovosti průzkumů je nesmírně obtížné předvídat.
Lidé, kteří mají pocit, že Trump vyhraje, se často odvolávají na pojem "mlčící voliči". Tento termín si vypůjčili od Britů, kteří měli kdysi tendenci podceňovat konzervativce. Jeho význam spočívá v tom, že někteří lidé nechtějí přiznat, že podporují konzervativní strany kvůli společenské nálepce, která se k nim váže. Pro teorii mlčícího voliče však neexistuje mnoho důkazů a volby po celém světě nevykazují žádný konzistentní trend, kdy by pravicové strany vedly v průzkumech. (Výmluvný příklad: letos v létě nedosáhla strana Národní sjednocení Marine Le Penové ve francouzských parlamentních volbách na čísla z průzkumů). V této teorii je dokonce i nádech snobismu. Mnoho lidí se hrdě hlásí k podpoře Trumpa a vůbec není ostudné ho volit. Problém je spíše v tom, čemu sociologové říkají "non-response bias". Nejde o to, že by Trumpovi voliči průzkumníkům lhali, ale o to, že se jim v letech 2016 a 2020 nepodařilo oslovit dostatečný počet z nich.
Část 2 👇👇👇👇
Přístup k diskusi
Přihlásit se k odběru kanálu
